Dovolte mi, abych s Vámi sdílela rozhovor se studenty naší školy, kteří se koncem ledna vrátili z výměnného pobytu v Indii. Byli ubytováni u velmi milých indických rodin s dětmi podobného věku. Celý pobyt trval deset dní. První den byl věnován aklimatizaci a přizpůsobení místním podmínkám. Další dva dny studenti strávili objevováním významných památek, jako jsou Agra Fort, Tádž Mahal a Fatehpur Sikri.
Součástí programu byl také Anjali International Friendship Week, kterého se zúčastnilo 28 skupin studentů z 20 zemí světa. Týden byl věnován památce nedávno zesnulé ředitelky Anjali. Její myšlenky, přání, vize a především činy však umožnily uskutečnit toto nezapomenutelné setkání.
Rozhovoru se zúčastnili:
Jáchym Adamiš (2. B), Hana Benišová (2. B), Tereza Čermáková (1. B), Terezie Kubatá (2. A), Václav Janák (2. A), Karolína Stonišová (2. A) a Mgr. Soňa Macurová.
1. Jaké byly vaše první zážitky z cesty?
Jáchym Adamiš - Indie mě velmi nadchla a překvapila, je úplně jiná než Evropa. Během cesty jsem poznal, že Indové jsou velmi přátelští, milí a plní energie, žijí hodně přítomným okamžikem – tady a teď – a velmi uctívají vše živé. Fascinovala mě nádherná architektura, bohatá kultura, tradice a silné náboženství, které je v Indii součástí každodenního života.
Terka Kubatá - Na to, že to byl můj první let, to bylo celkem dobré. Kdo by si stěžoval na to, že při svém prvním letu byl na palubě jednoho z největších letadel na světě?
Karolína Stonišová - Můj první silný zážitek přišel už na letišti. Jelikož jsem skautka, nosím s sebou v batohu věci potřebné – a někdy i nepostradatelné – pro přespání v lese. Bohužel se mi některé z nich podařilo zapomenout v cestovním batohu. Úplně mě zamrazilo, když mě na letišti v Dubaji zastavili a vytáhli kapesní nožík. Musím říct, že tohle byl opravdu nepříjemný moment.
2. Co pro vás bylo největší změnou a nejpřekvapivější zkušeností?
Jáchym Adamiš - Nejvíc mě překvapily krávy, i když jsem věděl, že je to v Indii běžné. Přesto mě zaujalo, jak klidně chodí mezi lidmi a auty a nikdo je nevyhání. Je vidět, že pro Indy je kráva opravdu posvátná a vše, co si „umane“, je respektováno. Také mě zaujala barevnost ulic, množství lidí a rušný život ve městech.
Tereza Čermáková - Byl to šok pro všechny smysly. Neustálý hluk a rachot tuk-tuků. Vůně jídla a koření se mísí se zápachem odpadků a výkalů a pálení plastových odpadů na ulici tomu dodává štiplavý nádech. Zabrat dostaly i chuťové buňky.
3. Jaké byly vaše nejkrásnější momenty?
Hana Benišová - Nejhezčí moment pro mě byl den, kdy si pro nás na letiště přijely naše rodiny, na kterých šlo vidět, že už se těší, až nás poznají.
Jáchym Adamiš - První spatření Tádž Mahalu. Je jasné, proč je považován za jednu z nejkrásnějších památek světa.
Karolína Stonišová - Nejkrásnější moment pro mě byl, když jsem se rozhlížela v hale plné studentů z úplně jiných zemí. Tolik lidí, jazyků a kultur – a přesto jsme se dokázali domluvit. Smáli jsme se spolu (přece jen jsme měli podobný humor), sdíleli zážitky a vytvořili společné vzpomínky. A to je něco neuvěřitelného a zároveň něco, co mi nikdo nikdy nebude moct vzít.
4. Jak byste popsali indickou kuchyni? Máte nějaké zvláštní zkušenosti?
Hana Benišová - Indické jídlo jsem si velmi oblíbila. Jídlo je většinou buď pálivé, nebo velmi sladké. Indové používají specifické koření, které mu dodává úžasnou chuť. Také se mi ale stalo, že se mi z něčeho „zvedal kufr“ a měla jsem co dělat, abych jídlo vůbec polkla.
Tereza Čermáková - Indové rádi jedí a jedí pořád. Jejich jídlo a pití jde do extrému. Buď je pálivé, slané, nebo sladké. Překvapil mě indický spolužák, který si ve street food stánku dal hořící list.
Terka Kubatá - Na to, že je v Indii hodně vegetariánů a spousta z nich nejí ani vajíčka, mají velmi pestrý jídelníček a úžasné recepty. Jednou mě Aadya a její maminka vzaly na křupavé kuličky plněné vodou – buď pálivou, nebo sladkou. Byly tak velké, že jsem několik minut přemýšlela, jak je vůbec sním (mezitím jich Aadya zvládla pět).
Soňa Macurová - jídlo bylo výborné, dovezla jsem si indické koření, už zkouším nové recepty.
5. Máte také nějaké nepříjemné zážitky?
Tereza Čermáková - Nepříjemné byly scény kolem cest – chatrče z hlíny, sena a dřeva, odpadky všude kolem. Nezapomenu ani na upřené oči dětí a prodejců, kteří se snažili smlouvat a prodat suvenýry.
Jáchym Adamiš - Žádné.
Václav Janák - Souhlasím s Adamem. Snad jen loučení – moje indická rodina mi velmi přirostla k srdci a rád bych se tam alespoň jednou vrátil.
Soňa Macurová - Pro mě byla náročná dopravní zácpa v Agře. Tři hodiny jsme čekali v minibuse asi čtyři kilometry od hotelu. Proplétaly se kolem nás jen motorky, některé dokonce se čtyřmi pasažéry. Nedalo se dojít pěšky – a ani na toaletu.
6. Jak byste popsali dopravní prostředky a celkově dopravu v Indii?
Terka Kubatá - Doprava v Dillí a celkově v Indii je velmi zábavná i neskutečně chaotická. Ne nadarmo se říká: „Kdo umí řídit v Dillí, umí řídit všude.“ Tuk-tuky jezdí bez zjevných pravidel a jízda v nich je opravdu zážitek, hlavně když zatáčejí a vy se zuby nehty snažíte udržet.
Tereza Čermáková - Překvapilo mě, že i přes zdánlivý chaos se skoro nikdo nerozčiluje. Do školy jsme jezdili autobusem nebo nás vozili rodiče, zpět často tuk-tukem. Můj indický „taťka“ mi dokonce nabízel, že si mohu zkusit řídit jejich auto.
Soňa Macurová - Jízda tuk-tukem byla mimořádný zážitek. Řidič jel tak rychle, že jsem se musela pevně držet, abych v zatáčce nevypadla.
Hana Benišová - Doprava je jeden velký chaos. Cesty jsou plné aut, skútrů a tuk-tuků a potkat auto v protisměru je naprosto běžné. Oblíbila jsem si jízdu na skútru se svým hostitelským „taťkou“, i když při první jízdě jsem měla chuť se rozbrečet.
Rozhovor se studenty zapsala Karolína Stonišová, 2. A
Na prezentaci o výměnném pobytu v Indii se můžete podívat zde
Digitální knihu s příspěvky k Mezinárodnímu týdnu přátelství (naše škola strana 71 - 76) si můžete prolistovat zde
