Ve dnech 14. a 15. dubna 2014 jsem se zúčastnil projektu Aves et Plantae se třídou II. B. Jako pedagogický dozor s námi byli Ing. Libuše Vašková, Mgr. Lukáš Bjolek a Mgr. Richard Satinský. Jak už název vypovídá, celý projekt je založen na práci s ptáky a rostlinami. Byl financován a podpořen Moravskoslezským krajem. Místo našeho pobytu byla turistická základna Višňovka v obci Vyšní Lhoty, oblast Skalické Morávky.
Hurá na cestu
Je 8 hodin ráno a všichni se scházíme ve škole. Počasí se na nás zrovna neusmívá. Je čas odjezdu. Cesta netrvá dlouho, asi 20 minut. Po příjezdu si vybalujeme a seznamujeme se s prostředím. Přichází p. Bjolek, který si vzal na starosti rozdělení skupin s ptáky a rostlinami. Bylo to vcelku jedno, další den jsme se totiž střídali. Protože mi ani jedno z těchto témat skutečně nic neříká, nechal jsem se poddat osudu. Je něco kolem půl desáté a vydáváme se na cestu. „Tak a začněte sbírat,“ zavelela p. Vašková. Rostlinami se to jen hemží, za malou chvilku máme dlaně a tašky plné, proto zahajujeme první přestávku. Určili jsme cíl cesty – Prašivá. Jdeme, bavíme se, sbíráme a uvažujeme nad tím, co asi dělá druhá skupina. Pročesávám každý kousek mi neznámé půdy a doufám, že se brzy pochlubím nějakým pěkným nálezem. „Česnáček, smetánka, popenec, sedmikráska,“ neustále slyším známý hlas Honzy Suchoně, který si s libostí plnil svou černou brašnu. Došli jsme k chatě Prašivá. V naději, že je otevřená, vcházíme dovnitř – a s otevřenou náručí nás vítá vycpaný medvěd…
Scházíme zpět. Mraky se schylují v jeden, první kapky dopadají na zem. Vytahujeme pláštěnky, házíme po sobě ksichtíky, poněvadž vypadáme dost vtipně. Navzdory nepříznivému počasí pokračujeme dál. I když se těšíme na pohodlí ubytovny a suché převlečení, vypadá, jako by se od nás stále vzdalovala. Ve dvě hodiny skončila první etapa projektu.
Konečně volno?
V kuchyni to vonělo. Všechny rostliny bylo třeba sjednotit do jednoho herbáře. Sedli jsme ke stolu a začali určovat. Po dobu určování jsme měli možnost díky starým dobrým „kapesním“ mikroskopům pozorovat několikanásobně menší části různých rostlin. Následovalo večerní zpívání při kytaře a harmonice a hraní her. Jelikož jsme třída akční, nesměla chybět noční schovka.
Den první byl u konce.
Ranní ptáče dál doskáče
Ve vyšších polohách hlásili sníh. Brzy ráno jsme stáli před budovou, navlečení a v gumových botách, které každému opravdu slušely. Každý vyfasoval atlas a binokulár. Na místě nás očekává Vojtěch Brlík, student maturitního ročníku, který se staral o ornitologickou část projektu. Jeho pomocnicí je Marie Hlavačková. Ukazují nám odchyt a kroužkování ptáků, kteří byli zachyceni do již předem připravených sítí. Mezi ně patřil i šoupálek dlouhoprstý, strakapoud velký nebo ledňáček říční. Seznamují nás s informacemi o jejich životu, ukazují nám jak poznat jejich stáří nebo určit druh dle způsobu létání. Vojta přidává i zážitky z praxe: „Abych mohl kroužkovat labutě, musím je chytit ručně. Klování se dá vyhnout, nepříjemnější je tah jejich křídel.“ Dobrovolníci z našich řad si smějí odchycené ptáky pohladit a vypustit na svobodu.
Následovala zkouška, kterou jsme měli dokázat, že i my můžeme být ornitologové. Nejdříve jsme se naučili poslouchat zvuky některých ptáků. „Několikrát vám pustím ty základní zvuky, abyste měli šanci poznat alespoň něco,“ utěšoval Vojta, který držel magnetofon s připravenými ukázkami. Přiznávám, že doposud mi v hlavě utkvěl pouze jeden, a to strnad obecný. Poté jsme rozděleni do skupin. Dostáváme úkol zaznamenat, kteří ptáci se vyskytují v okolí. Namátkou jsme si vybrali bod na mapce. Vojta nás zavedl k onomu místu. Máme také určený čas, což bylo asi 45 minut. Do slepé mapky zakreslujeme terén v okolí. Každý potůček, každý kopeček, nic nevynecháváme, dokonce se brodíme po kolena ve vodě. Začínáme pátrat po hlasech ptáků, listujeme atlasem, vyhlížíme, nedutáme. Trochu mi kazila radost jedna ze sýkor, která seděla na vysoké větvi a svým hlasem vrtala do hlasů ostatních. Naše výsledky pozorování jsme zaznamenali na papír. Poté jsme se vydali k základně. Všem byla šílená zima, hledáme cokoli, čím bychom se zahřáli, návrat na Višňovku je neodkladný. Cesta pěšky utekla rychle.
Nastal čas odjezdu. Sbalili jsme všechny věci a uklidili pokoje. Přijel autobus. Nakládáme bágly, tentokrát už nenaplněné jídlem, ale mokrými věcmi. Ohromeni a naplněni novými poznatky a zážitky odjíždíme zpět do Frýdlantu.
Rád bych dodal, že
Tímto projektem jsme nejen ukázali, že škola je hrou. Zároveň jsme utužili kamarádské vztahy ve třídě, ale i mezi učiteli. Děkuji za přípravu tohoto pobytu a doufám v další pěkný výlet.
student Josef Hovjacký
