... naši studenti zvítězili v Gastrosoutěži Bonjour la France 2013, pořádané Francouzskou aliancí v Ostravě

Zahraniční zájezdy

Velké putování frýdlantského gymnázia do Anglie

Naše cestování začalo v sobotu 9.6. brzy ráno. Po sedmi hodinách jízdy  naší republikou jsme přejeli hranice s Německem. Ve Frankfurtu nad Mohanem, který je známý pro velké letiště, se nám poštěstilo vidět vzlétávající letadlo.

Večer jsme se všichni pobavili u filmu Gympl. V mnoha věcech jsme se našli, takže jsme se dobře pobavili. Po filmu jsme měli druhou a zároveň poslední zastávku v Německu, která byla delší, protože autobus potřeboval nabrat palivo. Během přestávky se setmělo. Do další země, kterou bylo Nizozemí, jsme tedy vjeli za úplné tmy. Nizozemím jsme jeli jen chvíli, pokračovali jsme Belgií a nakonec vjeli do Francie. Tam nás v městě Calais čekala pasová kontrola.

„Udělejte místo v uličkách pro celníky, vezměte si pasy a běžte ven." bylo nám řečeno. S pasy v rukou jsme došli do budovy plné lidí. Zvědavě jsem natahovala krk, abych zjistila, co se děje vpředu. Sedělo tam několik celníků, kteří kontrolovali pasy nějakým černochům. Po pár minutách jsme přišli na řadu my. I když se chvilku zdálo, že bude problém, všichni účastnici byli puštěni za hranice. I náš autobus. Posunuli jsme se za hraniční přechod a čekali na trajekt. Na trajektu jsme se pohybovali dle vlastní vůle. Mohli jsme navštívit obchůdky, restaurace, nebo vyjít ven na palubu a koukat na moře. Stálo to za to, protože jsme pluli brzy ráno a ke konci cesty začalo vycházet slunce. Bylo opravdu nádherné. Lituji, že jsem tou dobou omámená kinedrylem pospávala a oranžovou nádheru viděla jen chvilku a ještě k tomu z okna. Když bylo sluníčko celé venku, oznámila nám paní rozhlasem, že plavba je u konce a můžeme jít do svých autobusů. Cestovali jsme ještě dvě hodiny. Najednou paní průvodkyně řekla, že právě jedeme přes Tower Bridge. Vítal nás Londýn. Všichni jsme byli unavení, protože v autobuse se špatně spí, museli jsme ale zatnout zuby a chodit po Londýně. U mne to v kombinaci s nachlazením z klimatizace bylo ještě těžší. Naštěstí to krása Londýna usnadnila. Viděli jsme hodně významných památek, například Westminsterský Abbey, Houses of Parliament, Buckingham Palace , London Eye, ... O každém významném místě jsme se dozvěděli spoustu informací. Někdy jich na můj vkus bylo až nad hlavu, úplně bez informací by to však bylo k ničemu. Na Trafalgar Square jsme dostali menší volno. Někteří jej využili k návštěvě National Gallery. Druhé volno jsme dostali v Hyde Parku. Naše třída začala krmit divoké husy. Ty se nás kupodivu vůbec nebály. Měli jsme z toho opravdu Vánoce. Kromě hus jsme ten den obdivovali také červené telefonní budky a dvojpatrové autobusy. Večer jsme jeli na „meeting point", kde na nás čekali adoptivní rodiče.

Dostala jsem se do skvělé rodiny. Maminka byla upovídaná a veselá. Tatínek toho tolik nenamluvil. Měli tři stydlivé syny. Poznaly jsme pouze jednoho. Další dva se raději schovali do svých pokojů. Jídlo bylo „very delicious“. Po večeři jsme dostávaly malé dezerty. Až na zlobivou sprchu jsme měly ubytování opravdu perfektní.

Další den jsme jeli k jižnímu pobřeží do města Brighton. Zde byl program volnější, podle toho, co kdo chtěl dělat. U Královského pavilonu postaveného v asijském stylu jsme se rozdělili na dvě skupinky. Jedna šla dovnitř, druhá se procházela po zahradě. Já patřila do té druhé a musím říct, že to opravdu stálo za to. Spolu s dalšími lidmi jsem krmila nebojácné holuby, racky a kosa. Návštěvou nás poctila dokonce i veverka. Někdo si teď možná ťuká na čelo, ale nám se zvířata opravdu líbila. Když se první skupinka vrátila z prohlídky, rozdělili jsme se znovu, tentokrát na ty, kteří chtěli na molo a k moři a na ty, kteří chtěli nakupovat v Primarku. Mě nakupování oblečení nezajímá, takže jsem měla jasno. Šla jsem fotit moře. Po nějakém čase nás autobus odvezl do Hastingsu. Při krátkém rozchodu jsem šla k moři a kapsu od bundy nacpala kamínky a mušlemi. Většina účastníků zájezdu si našla jiný program – utráceli peníze za kolotoče a fish and chips. Ten den jsme se ještě stihli podívat na hrad Bodiam a vyfotit se jednou nohou na východní a druhou na západní polokouli nad nultým poledníkem v Greenwich.

Čtvrtý den jsme vyrazili na zámek Jindřicha VIII. Hampton Court. Zámek se mi zalíbil na první pohled, proto jsem se rozhodla obětovat pár liber a podívat se i dovnitř. Rozhodně to stálo za to. Interiér nebyl tak naparáděný, jako bývá v zámcích nás, a to se mi líbilo. Vypadalo to přirozeně a přesto krásně. Další významná věc, kterou jsme viděli, pochází z dávného pravěku. Stonehange! Kameny spolu s havrany kolem a zamračenou oblohou tvořily zvláštní atmosféru. Všichni foťákem vybavení lidé si odtud přivezli spoustu fotek. Já se jimi probírala hodně dlouho.

Ve městě Salisbury jsme se nejdříve společně podívali na katedrálu s Magna Chartou, kterou museli po pár letech zpevňovat, aby ji nespadla věž. Následoval velký rozchod. Využili jsme ho k odpočinku a nákupů suvenýrů, popřípadě svačin. V suvenýrech jsem si koupila nádherné tričko s obrázky z Londýna. Bylo ale zabalené a nesmělo se vytáhnout. Až večer jsem zjistila, že je velké. Hodně času jsem strávila v knihkupectví. Asi si budu navždy vyčítat, že jsem si nekoupila knihu, která bývala má nejoblíbenější, v originálním jazyce.

Dva dny v Londýně pršelo a my jsme úspěšně dešti ujížděli pryč. Pátý den nás však čekalo chození po městě. Doufali jsme, že se déšť zklidní, abychom z procházky nebyli úplně mokří. A stalo se! Počasí se nad námi slitovalo. Celou dobu bylo teplo a krásně svítilo sluníčko. Milionkrát jsme vyfotili Tower Bridge, prohlédli jsme si Tower, v muzeu Bank of England jsme si (bohužel jen přes sklo a kontrolováni kamerou) potěžkali zlatou cihlu v hodnotě více než čtyřista tisíc liber, viděli obrovskou katedrálu sv.Pavla a mnoho dalších kras Londýna. O dějinách válek světa jsme se hodně dozvěděli v Imperial War Museum . Takové muzeum pro mne není, takže jsem dvě hodiny strávené v něm vyloženě trpěla. Po muzeu jsem dostala chuť na „fish and chips“. V nejbližším stánku jsem si jídlo objednala. Podali mi ale pouze „chips“. Rybu jsem tedy neměla. Po skončení muzejního rozchodu už naše cesta směřovala k autobusu.

Všechno jednou končí, a tak jsme se rozloučili s Londýnem, nastoupili do autobusu a jeli. Cestou na trajekt jsme se zastavili u katedrály v Canterbury. Domů jsme se dostali o dvacet čtyři hodin později. Na pátek jsme usínali plní zážitků a nových znalostí. Před odjezdem na zájezd jsem se bála, dnes toho vůbec nelituji. Stálo to za to. Chtěla bych poděkovat prof. Virtě, která zájezd připravila a jí a prof. Lukšovi i skvělým řidičům, že jsme vše zdárně bez újmy absolvovali a celá 58-členná posádka se vrátila bezpečně domů.

Karolína Klosová, 3.A

gymfrydl.cz 2012 | Joomla templates by a4joomla